Principy financování českého zdravotního systému

Zdravotnictví po Němečkovi

Miroslav Zámečník, bývalý člen Národní ekonomické rady vlády

Blíží se inaugurace nového ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka. Je to po dvou desetiletích první člověk v resortu, který má ekonomické a právnické vzdělání, ačkoli řídí mnoho let největší nemocnici v republice, v pražském Motole. Jestli existuje v českém zdravotnictví ultimátní insider, pak je to „Míla“. Nenajdete totiž člověka, který by byl významnějším způsobem „zasíťován“ a jenž by se nikdy nesetkal s takovým rozsahem často unikátních a nenahraditelných služeb, jaké nabízí Fakultní nemocnice Motol.

Stejně jako kdysi platilo, že „noblesse oblige“, neboť francouzská aristokracie byla spojována s jistým kodexem chování, máme i nyní co dělat s člověkem, který převzal vládu nad českým zdravotnictvím a je mohutně vybaven znalostí o všech jeho hlavních přednostech. A také o jeho chybách. Ví extrémně dobře, jaká je moc špičkových zdravotnických zařízení v Česku a jaký je jejich reálný politický vliv. Ví, že ve chvílích, kde dojde na opravdu vážný zdravotní problém, jsou téměř všichni byznysmeni, skoro úplně všichni politici a úplně všichni „opinion makers“ vlastně velice drobné „šajby“, které nakonec prosí.

Ví také dobře, jak propustný je zdravotní systém pro řadového občana. Kde jsou mezery ve zdravotní péči, které bychom měli uzavřít, pokud má zdravotnictví dobře fungovat, aby se mohlo úspěšně tvářit jako veřejné a v podstatě beztřídní.

Jako ekonom si Miloslav Ludvík uvědomuje, že tuzemský zdravotní systém sice není ani náhodou drahý v mezinárodním srovnání, ale jinak má podivuhodné rezervy v tom, jak reálně funguje. Je mu známo, že jeho momentální láce nevydrží věčně, organizace není naší nejlepší stránkou a sdílení zdrojů teprve ne.

Ví také, že stárneme a že bez nějaké systémové změny nebudeme schopni zajistit péči pro všechny chronicky nemocné pacienty ani náhodou.

Populační management a koordinace péče bývaly možná chloubou českého zdravotního systému před zhruba šedesáti lety, ale dnes je to naše velké minus. Viděno shora, naše zdravotnictví se blíží ke stavu docela významného stresu, který není možné vyřešit jenom dodáváním peněz.

Potřebujeme organizační a strukturální změnu. Velké, vysoce specializované a politicky velmi dobře napojené nemocnice s Motolem na čele sice dovedly zařídit i ve zlých časech (tedy malého přílivu finančních zdrojů) peníze pro sebe prostřednictvím „bulharských konstant“, jenomže každý inteligentní člověk si musí uvědomovat, že tahle improvizace ve financování musí jednou skončit.

Nemusí být striktně vzato spojená s vlastnickou restrukturalizací, ale s toky peněz a motivacemi kolem nich určitě ano. Pokud se má systém pohnout kupředu, musí být tato pravidla postavena na intelektuálně obhajitelném základě.

Tohle všechno Miloslav Ludvík, nový ministr zdravotnictví, ví. Že to není jenom o penězích, mu musí být po tolika letech uvnitř naprosto zřejmé. Protože peněz, těch bylo i pro Motol vlastně vždycky málo.

Nechme se vhledem Miloslava Ludvíka překvapit. Za hloupého ho nikdy nikdo neměl, a kdyby nebyl realistou, nikdy by tak dlouho nepřežil. Teď je to na tobě, Mílo.

Partneři
Mederi

  • Moje ambulance
  • VZP
  • AIFP
  • ČSOB Pojišťovna
  • Privamed
Nahoru