Bitva o soukromé zdravotnictví

Uprostřed volebního ryku náklady rostou

Marcela Alföldi Šperkerová, zástupkyně šéfredaktora časopisu AM Review

Do tuzemského zdravotnictví v posledních třech letech proudí čím dál víc peněz, ale efektivita vynakládaných prostředků se nezvyšuje.

Česko vstoupilo počátkem roku 2016 po krátké chvilce oddychu do permanentního volebního období. Jak se ukázalo před krajským hlasováním, nelze již od politické reprezentace očekávat žádné zázraky, které by měly ambici české zdravotnictví kultivovat směrem k vyšší výkonnosti. I když sociální demokracii – ovládající resort od roku 2014 – nelze upřít, že se až na pár střípků český systém nepokoušela k vyšší efektivitě vést ani dříve.

Doufejme jen, že zákonodárci alespoň vpustí bez dramatických zásahů do života v tomto ohledu nejambicióznější normu z pera sociálnědemokratického ministra Svatopluka Němečka, jež zavádí přerozdělování pojistného podle skupin chronicky nemocných (Pharmacy-based Cost Group, PCG). Zdravotní pojišťovny by se jí měly řídit již od roku 2018.

Poté, co se do schvalovacího finále dostaly zákony o vzdělávání lékařů, sester a dalšího personálu a také novela, jejíž ambicí je ztížit reexporty léků, se vedle protikuřácké úpravy zřejmě podaří parlamentem protlačit již jen návrh na snížení ochranného limitu doplatků na léky pro děti a seniory. Je totiž líbivý napříč politickým spektrem. I když vynechává nikoliv nepodstatnou skupinu chronických pacientů, kteří mají tu smůlu, že jsou v produktivním věku, před poslaneckými volbami na podzim 2017 se nejeden politik bude chtít hřát v jeho odlesku. S podobnou motivací se vzkříšení po několikaměsíčním tichu dočkala i kritizovaná norma o neziskových nemocnicích.

Volební odér v ovzduší nicméně strhává k aktivitě i ty, již nikam nekandidují. Ačkoliv rozpočet českého zdravotnictví v posledních třech letech posilují přírůstky v podobě silnějšího výběru pojistného díky rostoucí ekonomice a pravidelně se zvyšujících odvodů za státní pojištěnce, volání jednotlivých aktérů systému po dalších přídavcích neustává. Naopak, nabírá na intenzitě. A spolu s ním sílí i permanentní křik České lékařské komory za vyšší příjmy pro lékaře.

Naproti tomu volání po prvcích posilujících efektivitu, jako je větší integrace poskytovatelů zdravotních služeb, zavádění programů řízené péče pro skupiny chronicky nemocných či důraz na kvalitní následnou péči, není téměř slyšitelné.

Zdravotní sestra jako nedostatkové zboží

Za poslední dva roky spotřebovaly zdravotní služby o 20 miliard korun více než v roce 2014. Většinu přírůstků polykají nemocnice, což se nelíbí ostatním segmentům zdravotnického trhu. Ale ani většina špitálů, snad s výjimkou ministerských prominentů – fakultních nemocnic, není spokojena. Vydobyté peníze musí rovnou přefakturovat do mezd zdravotnického personálu.

Jakkoliv si vyšší příjmy mnozí z nich plně zaslouží, v zemi pracuje na 39 tisíc lékařů a více než polovina z nich při přepočtu na plné úvazky v nemocnicích. Podle aktuálního žebříčku Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) Health Statistics je Česká republika v počtu lékařů na tisíc obyvatel nad průměrem těchto zemí, po boku států jako Dánsko, Španělsko či Itálie. Lehce zaostává za Německem a výrazněji za Rakouskem.

Partneři
Mederi

  • Moje ambulance
  • VZP
  • AIFP
  • ČSOB Pojišťovna
  • Privamed
Nahoru